V Aši zachrání unikátní sbírku textilních vzorkovnic.
Aš – Město Aš se připravuje na důležitý krok v uchování svého textilního dědictví. V rámci česko-německého projektu se zdejší muzeum pustí do restaurování mimořádně cenné sbírky renžových knih – historických vzorkovnic látek, které dokumentují bohatou tradici místní textilní výroby v 19. a 20. století.
„Aš bývala textilní velmocí. Máme největší sbírku rukavic v republice a nyní i soubor vzorkovnic látek od známých předválečných firem, jako byly Christian Geipel a synové nebo Geipel a Jäger,“ uvedl mluvčí města a kronikář Milan Vrbata.
Cenný soubor vzorníků získalo muzeum v roce 2002 od německého podnikatele Bedrose Sancara, který zakoupil bývalý ašský textilní provoz i s archivem výrobních vzorků a daroval je městu. Tehdejší ředitel muzea Josef Borsik dar popsal jako jedinečný, neboť hrozilo, že archiv bez povšimnutí zmizí v zapomnění.
Nejstarší knihy pocházejí z poloviny 19. století, kdy se začala rozvíjet průmyslová výroba. Některé obsahují i vzorky z éry podniku Ohara, který vznikl po válce znárodněním rodinných firem. V každé z knih je až 800 různých textilních vzorků s přesným označením – číslem, názvem a druhem látky. Podle Borsika jde o ucelený přehled produkce ašských textilek, jaký nemá v republice obdoby.
Doposud nebyla sbírka nijak restaurována. To se ale změní díky financím z programu Interreg Česko – Sasko. Projekt, na němž se podílí také hrad v německém Mylau, získal dotaci 400 tisíc eur a počítá s dvouapůlletou spoluprací. V Aši projde rukama restaurátorů celkem 762 knih, v Mylau asi dvě stovky.
Cílem projektu není jen záchrana sbírky, ale i její zpřístupnění veřejnosti. Plánuje se digitalizace části vzorkovnic, vytvoření speciálních prostor pro jejich uložení a využití sbírky ve spolupráci s odbornými školami. „Každý vzorník nejprve projde suchým čištěním, poté bude popsán a zdokumentován. Knihy se roztřídí podle stavu, a ty nejpoškozenější poputují k odborníkům,“ přiblížila Monika Hlaváčková, kurátorka textilní sbírky.
Projekt odstartuje v září a zapojí se do něj i dva noví odborní pracovníci. Muzeum navíc získá nové vybavení – regály, pracovní stoly a speciální vysavače.
Ašské textilky kdysi vyráběly širokou škálu látek – od hedvábí po oděvní tkaniny i materiály na pláště. Před druhou světovou válkou zde pracovalo na čtyři tisíce lidí. Po válce tento počet klesl, a po roce 1989 přišel postupný útlum. Poslední z velkých podniků, Ohara Aš, zanikl koncem 90. let. Díky probíhajícímu projektu ale nezmizí z paměti ani významná kapitola ašské historie.
REDAKCE / Zdroj: iDnes / obrázek ilustrační